Z partií, které jsem zatím uvedl, byste mohli odvodit závěr, že dynamická strategie funguje jenom v dobrých a lepších pozicích, a že zvětšení v potenciálu figur má pouze cíl - útok. Každý šachový hráč rád ukazuje takové partie kde útočil a kde jak jeho analýza ukazuje, hrál bez chyb, zatímco už po prvním tahu byl soupeř odsouzen k porážce.

Rád bych ukázal dvě partie kde bílý spáchal velké chyby při přechodu ze zahájení do střední hry a jako výsledek, dostal slabé a možná prohrané pozice. Obě partie byly chválené šachovými komentátory a považovány jako reprezentativní pro můj styl. Shodou okolností dokonce moje špatné tahy byly opatřeny vykřičníkem. Rád bych odhalil abych dal dobrý příklad objektivity a sebekritiky, dvě oblasti které prospějou mnoha zklamaným šachistům.

Pasivní obrana je poslední věc o čem přemýšlet ve špatné pozici. Zlepšování dynamiky figur, dokonce za cenu ignorování klasických principů, je pouze správná cesta k úspěšné obraně. První cíl je dynamická rovnováha; slabiny, struktura, rovný materiál, jsou druhotné důležitosti

Ačkoli šachy jsou principiálně subjektivní výtvor, objektivní hodnocení pozice je vždy nutné aby se vytvořil vhodný plán.Proč se vyhnout remízovým variantám když jsou svázány s obranou a vaše pozice je horší? Ať se soupeř o to obává. 

Nicméně jak poznamenáno jinými, některé mé partie vypadají divně. Možná stejné platí pro jiné partie když je komentuji. Toto byl jeden z důvodů pro ilustraci dynamické strategie mých vlastních partií

Následující partie byla vybrána jako reprezentace mého stylu v holandské knize: 64 šachových portrétů. Jelikož autor je hlavně žurnalista a fotograf, myslím že jeho zdroj inspirace byl maďarský šachový magazin, který publikoval partii s mnoha velkorysými komentářemi. Reportér byl tak ovlivněn výsledkem že dokonce označil nejlepší tah soupeře otazníkem, zatímco korunoval  moje zoufalé a někdy vynucené úsilí v obraně mnoha vykřičníky. 

"V šachové partii vižěz je hráč který udělá předposlední chybu."  Tartakower.

 

 

Překlad části kapitoly o strategii z knihy M. Suby  Dynamická strategie šachu. Mistr a fanoušek diskutují o pojmech dynamického potenciálu v šachu. Doufám, že z této diskuze se tyto pojmy poněkud objasní. V české šachové literatuře existuje kniha V. Jansy: Dynamická strategie zahájení. Jeden z citátů S. Tartakower je: "Taktika je to, co se má v pozici dělat, když tam je vidět, co dělat a strategie je o tom, co dělat, když není vidět, co dělat."  Strategie je také o pozičních zvláštnostech a motivech, které napovídají jaký vytvořit plán hry, jak umístit figury, které figury vyměnit, do jaké koncovky přejít, na kterém křídle útočit nebo se bránit a tak dále. Velký učitel klasické strategie byl Siegbert Tarrasch. Vytvořil řadu zapamatovatelných pouček, které začátečníkům pomáhaly v orientaci v šachové pozici. Bohužel hraní podle takových pouček uspává fantazii a nakonec vedlo třetího mistra světa Capablancu, který byl génius ve znalosti koncovek a malých taktických kombinací, k prohlášení že šachy skončí remízovou smrtí. Jak se Capablanca mýlil ukazuje dnešní vývoj šachu. Dynamická strategie je právě pokračování šachového myšlení. 

Fan: Co je hlavní kvalitou šachového hráče?
Mistr: Obecně se má za to, že schopnost počítat varianty správně a rychle je nejdůležitější požadavek
Fan: Je to dostatečné k dosažení dobrých výsledků na šachovnici?
Mistr: Ne
Fan: Co dalšího potřebujete?
Mistr: Schopnost vést celou partii na základě vhodného plánu je také důležitá.
Fan: Proč?
Mistr: - Protože počítání variant je možné a nezbytné pouze v některých pozicích. Ve většině případů samotná taktika je "chůze v temnotě" - strategie je správný ukazatel vpřed podle vhodného plánu a specifické tahy musí zapadat do plánu.
Fan: Vím, co je taktika: tahy, kombinace, oběti, vazby maty. Já se chci učit strategii.
Mistr: - Všichni hráči používají prvky strategie, ačkoli mnozí z nich předstírají že jsou čistí taktici. Ne všechny kombinace končí matem a taktici musí být schopni ohodnotit výsledky kombinací dopředu. Jednoduché spočítání materiálu je část strategie.
Fan: Řekni mi o tom víc.
Mistr: - Nejprve musíš připustit že jisté pozice vyžadují jisté tahy, které nemohou být nalezeny samotným propočtem.
Fan: - Jistě. Jestliže by to nebyla pravda vždycky bych nalezl nejlepší tah. Co je potom plán?
Mistr: - Plán je požadovaná série tahů nebo uspořádání, které lze dosáhnout z dané pozice.
Fan: - Kolik tahů vytváří plán?
Mistr: - V pozicích s některými blokovanými pěšci nebo figurovými strukturami plán může být dlouhodobý a konzistentně následovaný. Někdy můžete mít plán celou partii. Nazýváme tyto pozice statické a plán se odvozuje ze statické strategie, což je klasika.
Fan: - To nemám rád, mám rád akci.
Mistr: - V pozicích kde většina figur a pěšců mají jistou svobodu, každý tah my mohl úplně změnit konfiguraci a požadavky, stejně jako plán.
Fan: - Ano to se mi líbí.
Mistr: - Tyto pozice jsou dynamické a jejich potřeby jsou ustanoveny dynamickou strategií. Jinými slovy sledujeme sbírku principů, abychom určili správný plán tah po tahu.
Fan: - Toto je taktika.
Mistr: - Ne, ne vždycky. Každý tah by mohl mít pouze strategické cíle. Je to strategie která bere v úvahu čas. Klasika většinou zacházela s uzavřenými a fixovanými pozicemi, její principy měly za cíl akumulaci malých výhod. Statická strategie se pokouší napodobit pomalou, ale nemilosrdnou expanzi ropné skvrny.
Fan: - Pověz mi některé principy klasiky.
Mistr: - Klasický pohled je ten, že charakter pozice a výběr plánu musí být určen pomocí:
1. Materiál
2. Pěšcová struktura
3. Figurová struktura
Pozornost musí být také věnována
4. Souhře mezi figurami a pěšci
5. Bezpečnost králů.
Steinitz pracoval s principy rovnováhy.
Nemáme přesnou představu, co statická rovnováha v šachu znamená, protože všechny termíny které popisují (rovné šance, vyrovnáno,) jsou subjektivní, ale my víme, že nemohou být výhodně převráceny náhlým útokem, který by se zpětně neodrazil na jeho iniciátorovi.
Fan: - Jak tomu rozumím, toto je volání abychom se zdrželi před impulsivními, nepodloženými útoky a taktikou.
Mistr: - Ano, skutečně. Pro útok potřebujete převahu, alespoň v jedné oblasti na šachovnici, nebo narušení rovnováhy.
Fan: - Jestli nemůže vůbec nikdo útočit, jak získáte narušení rovnováhy. To pokračuje přímo do hořkého konce.
Mistr: - Každá ze stran může zahájit útok ze své síly, ale musí počítat s protiútokem proti své slabině a pravidlem je, že „jakmile byl útok odražen, je protiútok obecně rozhodující“.
Fan: - Znám pravidla jak hrát v zahájení, o centru, vývinu a tak dále. Jsou to všechno hlediska strategie?
Mistr: - Ano. Jsou. Pochopitelně strategie se soustřeďuje hlavně na centrum. Figura v centru ovládá víc prostoru, tak zřejmá politika je umístit vlastní figury k centru a zabránit soupeři, aby to dělal.
Fan: - Ale soupeř chce dělat stejnou věc.
Mistr: - Správně. Boj o centrum začíná od prvních tahů v zahájení a pokračuje střední hrou a někdy i do koncovky.
Fan: - Co je potom řešení?
Mistr: - Steinitz si myslel že centrum musí být obsazeno a kontrolováno pěšci.
Fan: - Chápu: je lepší být mladý, zdravý, krásný a bohatý než starý, nemocný ošklivý a chudá!
Mistr: - Počínaje Nimzovitschem a Reti, začínali šachoví mistři uvažovat o tlaku figur postačujícím k ovládání centra.
Fan: - Kdy vstupuje dynamismus?
Mistr: - Dynamismus byl zvažován pouze náhodně a dokonce i tehdy považován za dočasný faktor pozice.
Fan: - Proč?
Mistr: - Některé faktory, které určují pozici - jako materiál, pěšcová struktura, trvalé slabiny, silná pole - pokračují ovlivňovat hru, to je strategický plán a taktika, po dlouhý čas. Toto je statika.
Náskok ve vývinu, aktivnější figury, koncentrace sil v jisté oblasti šachovnice - vše to může mít důležitý vliv po krátkou dobu pouze. V takových případech každé tempo je důležité.
Tyto prvky, mají vliv převážně časově, byly nazývány dynamické. Byly většinou založeny buď na náskoku ve vývinu kvůli nepřesné hře soupeře v zahájení, nebo ziskem času za cenu materiálu kvůli soupeřově přehnané chamtivosti.
Fan: - Jako šachový hráč moje city byly že dynamismus byl něco jiného, ne právě dočasná převaha, buď numerická nebo kvalitativní. Podivná kombinace někdy přijde jako blesk z čistého nebe.
Dynamismus by měl se ukázat sám jako ne pouze momentální objevení ohňostroje ale také jako skrytý nebo potenciální aktivita všech figur a pěšců.
Mistr neodpověděl a začal přemýšlet. Uvědomil si že Amatér byl méně dogmatický než on.

Potenciál a výhoda
Je jedna věc, která nemůže být vysvětlena bez pomoci potenciálu. Toto je výhoda.
Zdá se, že výhoda v šachu nepodléhá pravidlům jednoduché logiky. Dva dobré tahy nedělají nezbytně dobrou dvojici. Útočný tah který nutí ústupový tah jako odpověď nedává vždy výhodu nebo zvětšování výhody. Někdy takový polotah může dokonce zkazit výhodnou rovnováhu iniciativu nebo jiný druh výhody.
Tartakower, mistr aforismů, jednou řekl: Vlastník postouplého pěšce musí iniciativu bránit."
Jak to vysvětlíme? Existuje určitý druh obranného potenciálu svinuté pružiny, který musí být považován za faktor. Je to forma dynamického potenciálu a ukazuje to že, paradoxně, že to může někdy zlepšit pomocí ústupového tahu.

Potenciál a harmonie
Bystřejší moderní stratégové pochopili další stránku šachové pozice, harmonii. To je stupeň spolupráce a vzájemné ochrany figur.
Ačkoli harmonie je viditelnější, je úzký a intimní vztah mezi harmonií a potenciálem, zvláště v první fázi nahromadění potenciálu.
Potom co byl nahromaděn dostatečný potenciál, to může bezpečně opustit harmonii aby uspokojila potřebu expandovat.
Klasicismus považoval expanzi jako souvislý, "pomalu ale jistě" proces. Dynamický potenciál je spíše jako atomová energie.
Zadržuje svoji skrytou akumulaci dokud nedosáhne kritický bod, a stane se nezastavitelnou a exploduje. V ten okamžik strategie smete všechna pravidla.
V roce 1950 teorie zahájení se stala složitější a byla obohacena hypermoderními myšlenkami o centru, poskytovala více nevyvážených pozic.
Aktivní a ostré obrany jako Grunfeldova a Dračí se staly populární, a vliv Sovětské školy narůstal
Chigorin a Aljechin byly otcové přístupu sovětských hráčů k šachu. Sovětská škola odmítla téměř všechna strategická dogmata, a doporučovala konkrétní hodnocení každé pozice.
Pro umění šachu to byl krok dopředu ale pro vědu šachu to byl krok zpět, protože to vyžadovalo změnu ze syntetického hlediska k analytickému, jinými slovy návrat k empiricismu (názor považující zkušenost za jediný zdroj poznání).
Nicméně nemůžeme říci, že sovětští hráči nebrali v úvahu strategické faktory. Naopak, myslím že dobré strategické základy učinily velký příspěvek k jejich převaze ve světovém šachu. Tyto faktory byly právě málo odlišné a málo hlubší než klasicismus.
Vezměme Botvinnika, například, jeden z nejlogičtějších a metodických hráčů všech dob, jako jeden z nejlepších učitelů. Nebyl to nedostatek strategie nebo dogma v jeho hře, které zaváděl do šachu. Jeho domácí práce na zahájení a střední hře byla nová, a zvláště cíl jeho domácí práce. Tento cíl byl společný pro téměř celou špičku sovětských hráčů.
Na první pohled to vypadalo jako lákání protivníků do nových a nevyvážených pozic, terénu, kde se projevují rozdíly v síle a přípravě hry nejvíce . Sovětští hráči byli označeni jako agresivní.
Šachy jsou agresivní hra sama o sobě, protože cílem šachu je vyhrát. (Toto je skutečný cíl, nepleťte si to s dnešní posedlostí ratingovými body!) Když se ruská šachová hegemonie stala skutečností, bylo odhaleno tajemství. Strategický koncept, který se šířil sovětskými hráči byla iniciativa za každou cenu, Nic nového, můžete říci, viděli jsme Aljechina jak zacházel s iniciativou. Toto je pravda, ale Aljechin byl unikátní, a jeho současníci věřili, že jeho úspěch je založen na kombinační genialitě. Nenaučili se žádné strategické koncepty od Aljechina, ačkoli byl velmi dobrý šachový spisovatel a potenciálně skvělý učitel.
Tentokrát masové hnutí zaměřilo pozornost na strategii.

Více o iniciativě

Fan: - řekněte mi o iniciativě
Mistr: - Iniciativa je dynamický pojem.
Fan: - Můžete ho definovat?
Mistr: - Jak jsem vám řekl, jsem proti definicím.
Fan: - Dejte mi nějaký příklad
Mistr: - Strana se svobodnější volbou tahů, více možnostmi útoku a menší potřebou se bránit, a jejíž pozice je méně pravděpodobně pokažená, když jednoduše hraje přirozené tahy, je ta strana, co má iniciativu.
Fan: - Jaký je rozdíl mezi iniciativou a útokem?
Mistr: - Útok je založen na objektivní výhodě, minimálně v jednom sektoru šachovnice. Iniciativa je subjektivní výhoda. Vytváří předpoklady k zisku objektivní výhody, když soupeř udělá chybu, což se pravděpodobně stane když je pozice pod tlakem. Iniciativa je také dynamická výhoda, kdyto pomáhá získat čas, provokuje pasivní tahy pomocí aktivních tahů. Nad všechnu iniciativu je psychologická výhoda, využívající lidskou povahu a také možnosti obsažené v pozici. To je proč říkají "dává to více praktických šancí" nebo "převaha"- To, že „neexistuje dokonalá hra“, je její hlavní předpoklad.
Fan: - Souhlasil jste s mojí myšlenkou o potenciálu jako části dynamismu, že ano?
Mistr: - Ano. Mohl bych to vidět jako přinejmenším tak důležité jako čas.
Fan: - Myslíte že iniciativa je část dynamismu také?
Mistr: - Ne, Myslím že iniciativa je právě vnější hledisko dynamismu, a změna v rovnováze těchto dvou prvků může ohrozit potenciál.
Fan: - Je to proč někdy ztratíte iniciativu bez logického vysvětlení?
Mistr: - Ano. Někdy ji musíte ztratit, přesně takhle. Pokud se toho pokusíte držet, vynucením problému, tak se váš dynamický potenciál vyčerpá a nebudete schopni čelit silnému protiútoku.

Potenciál a Ekonomie

Zřejmý princip ve vykonávání plánu je ekonomie; dosažení cíle vašeho plánu s minimem ztráty času a zdrojů.
Pořadí tahů, získávání temp a výběr nejlepší cesty pro figury k dosažení cíle jsou některá hlediska ekonomie. Ve skutečnosti všechno to jsou cesty ekonomizování na potenciál a jak jsme viděli, je to důležité nevyčerpat potenciál pro malé účely, jako je iniciativa nebo část plánu, protože zaplacená cena může překročit zisk.

První výslovné svědectví o potenciálu

V předmluvě k prvnímu vydání knihy Moderní šachová strategie, Edward Lasker řekl: "Analogie mezi šachem a fyzikou mě fascinovala od začátku. Šachisté byli samozřejmě odlišeni jeden od druhého hodnotou pouze podle jejich schopnosti přispět více nebo méně bojovou silou k dosažení cíle hry; a tato bojová síla se měnila podle potenciální energie uložené v každé figuře pomocí hráče, aby se uvolnila v pravý okamžik na kinetickou energii. Bohužel nerozvinul tuto myšlenku, protože jeho kniha, ačkoli výborná, byla napsána pro začátečníky.

Byl to základ dynamismu a tvořivosti po stagnaci šachu během války, která inspirovala R. N. Coles k popsání nového přístupu k strategii v jeho knize Dynamické šachy 1956.

Krátce pokládá dynamiku za třetí velký krok v šachové teorii, po 1. klasicismu a 2. hypermodernismu.
Dynamismus nalil do šachu nový energický život. Nejprve dělá kritický přehled minulosti: Ačkoli idea dynamismu může být vystopována zpátky k Steinitzovi.... jeho statická teorie a praxe byla chápána a přizpůsobena jeho současníky, ale dynamické rysy jeho hry byly považovány za zbytečné výstřednosti stylu.
Lepší hra byla lepší dodržování dogma a lepší technika. Všechno mohlo být redukováno na jednoduchou aritmetiku jakmile vyhodnotíte:
1. spočítat materiál
2. čas jako spočítání užitečných tahů
3. Prostor jako spočítání polí a kvalitu ovládaných polí.
4. Pozici - tento termín, často používán Capablancou, byl míněn k popsání všeho dalšího, zejména pěšcovou strukturu a strukturu figur.
Slabé pole bylo to, které nebylo kontrolováno pěšci. Plán hry měl vzít do úvahy slabá a silná pole.
Izolovaný nebo opožděný pěšec byl zdrojem slabin. Pole před ním byla díra. Figury obsazující takové pole byly bezpečné nejen proti pěšcovém útoku, ale proti čelním útokům (Toto možná inspirovalo Nimzowitsche vyvinout teorii blokády).
Dva střelci nebo převaha na dámském křídle byly charakteristiky usnadňující realizaci výhody.
O Tarraschovi jako teoretikovi je autor velmi krutý.
"Tarraschův vliv na současníky byl dokonce větší než Steinitzův, ale zatímco účinek Steinitze by stimulační, efekt Tarrasche byl zeslabující. Steinitz nutil hráče myslet; Tarrasch inklinoval k úspoře přemýšlení-"
Je pravda že Tarrasch přeháněl dogmata k bodu klišé. Nicméně byl silný šachový hráč, a semena dynamismu se objevila v Tarraschově obraně, jeho hlavní nesouhlas se Steinitzovou teorií. Dával přednost svobodě a dynamismu pro figury za izolovaným centrálním pěšcem, spíše než statický tlak proti němu.
Nimzowitsch a Reti změnil šachový svět pochopením centra.
Můžeme přidat více o Nimzowitschově blokádě. Jeho blokující figura nejen brání proti potenciálnímu postupu pěšce, je tam také v bezpečném místě a akumuluje potenciál.
Mladá generace se uvědomila, že sterilita klasického stylu byla způsobena zásadní jednoduchostí. Bez takového genia techniky jako byl Capablanca, nové myšlenky hypermodernismu by se mohly stát populární mnohem dříve. Věrný ke svému přesvědčení a stylu, navzdory faktu že mohl být brilantní taktik, Capablanca sám předpovídal remízovou smrt šachu díky všeobecnému zlepšení techniky. (Díky systému Elo máme dnes důkaz o této myšlence)

R.N. Coles se domnívá že koncept dynamické revoluce byl poprvé vyslán Breyerem. Rád bych ocitoval fragment, který sugestivně popisuje potenciál:
"Breyer - namísto výběru zahájení, kde cíle byly malé, ale jasné od začátku nejen pro sebe, ale také pro soupeře - raději si vybudoval pozici plnou dynamické energie - zhoubné energie jak ji nazval Tartakower - která mohla být uvolněna na vhodný cíl a ve vhodný moment. V časné části hry, během které se energie vytvářela a akumulovala, Breyer často dělal tahy které byly v přímém konfliktu se zásadami klasického stylu, ale které byly založeny později a hodily se do jeho schema hry, když potlačená energie byla nakonec uvolněna. Jeho zvláštní tahy v zahájení jsou přesto v udržení dynamiky proti učení Tarrasche, vzdává se času a prostoru, jeho hra tak získává určitou zvláštní skrytou energii.

Dynamický potenciál jako objektivní faktor založení šachu.

Poslední objevy, sicilská revoluce 1959-1960, Struktura Ježka 1970 a rostoucí popularita anglické hry, Grunfelda a Moderního Benoni dnes, činí ohromné požadavky, aby tato skrytá energie byla brána do úvahy. Je přítomna nejen v zahájení, ale skrze celou partii. Ačkoli slova dynamický, škodlivý, skrytý, potlačovaný jsou podmanivá, rád bych použil přirozený dynamický potenciál nebo jednoduše potenciál.
Nepovažuji to za subjektivní výtvor, závislý na nějakých zvláštních tazích. Je to objektivní. Existuje to v každé pozici, a pro každou stranu. Zasluhuje si to vědecké pojmenování. Je pouze jeho stupeň, který je závislý na hře některého hráče.
Rád bych také odlišil dynamismus od potenciálu.
Zatímco dynamismus se vztahuje na přítomný stav aktivity v něčí pozici, Potenciál ukazuje možnou budoucí aktivitu. Vím, že je to mlhavější, než počítání materiálu, pěšcová struktura nebo otevřené linie, ale musíme si být toho vědomi, protože budoucnost šachové strategie na tom závisí a šachové soupeření člověk-počítač, na tom také závisí.

Potenciál a rovnováha

Můžeme nyní mít lepší pochopení rovnováhy jako dynamická rovnováha. Je poskytován potenciálem nejenom povrchní aktivitou figur, ale také jejich skrytou aktivitou, jejich kapacitou reagovat a odrazit soupeřovu iniciativu. Potenciál obou stran je někdy tak velký že může být přirovnán ke dvěma supermocnostem. Žádná se nemůže přiblížit k druhé bez rizika úplného zničení.

* * *

Sbírka slavných šachových studií a základních koncovek, které pomáhají zvýšit praktické znalosti koncovek. Neodpustím si roztomilý citát slavného dramatika:

 "Chess is a foolish expedient for making idle people believe they are doing something very clever, when they are only wasting their time - George Bernard Shaw."

"Šachy jsou pošetilý prostředek na to, aby si líní lidé mysleli, že dělají něco velmi chytrého, zatímco oni pouze plýtvají svým časem." - George Bernard Shaw. Sám si myslím, že šachy jsou kouzelná hra, umění a sport, ve které můžete spadnout až do závislosti. Mám raději jiný citát slavného šachisty S. Tarrasche, velkého učitele poziční hry.

"I have always a slight feeling of pity for the man who has no knowledge of chess, just as I would pity the man who has remained ignorant of love. Chess, like love, like music, has the power to make man happy." - Siegbert Tarrasch

"Vždycky mám mírný pocit lítosti pro člověka, který nemá žádné znalosti o šachu, stejně jako bych litoval toho člověka, který nepoznal lásku. Šachy, stejně jako láska, jako hudba, mají schopnost učinit člověka šťastným." - S. Tarrasch. Následující Studie jsou vyzobány z velkého webu o šachových studiích. Pro kontrolu absolutní správnosti řešení a jejich variant můžete zkontrolovat v databázi koncovek pro všechny 7-kamenové pozice.

Tahle kapitola z výborné knihy od Mihai Suby "Dynamic Chess Strategy" mi je sympatická.


Jednak je autor je stejně starý jako já, a potom píše v celé knize něco, co mi chybělo a nyní doufám poněkud rozšířilo můj šachový obzor. Sám rád hraji černými, protože mám radost když zvládnu úspěšně zahájení a docílím vyrovnané pozice (lepší pozici se nebráním). Na rozdíl od toho při hře bílými vyrovnanou pozici považuji trošku za selhání v zahájení a ztratím náladu.  Psychologie a pocity jsou v šachu důležité. Je mi taky blízký názor že na e4 zahraju e5 a stojím dobře. Ale asi se začnu učit sicilskou, abych si rozšířil obzory. Otevřené a dynamické pozice se mi líbí, zavřené a tuhé pozice nemám rád.

S chutí jsem si přečetl pár kapitol výše zmíněné knihy. Na závěr jsou dvě brilantní výhry černého, Suby, ve variantě sicilské, proti které jsem několikrát hrál za bílé na mnohem nižší úrovni, ale začala mi nahánět hrůzu. Naposledy jsem bílými horko těžko zremizoval horší pozici ve střední hře a začal jsem se této sicilské obraně vyhýbat. Vůbec nevím, kde jsem udělal chybu. Dělal jsem přirozené (podle mě dobré) tahy a to asi nestačí. Správně by se to zahájení mělo jmenovat nikoli obrana, ale sicilský útok. 

Dále je text poslední kapitoly "Černý přeci vyhrává", a komentuje Mihai Suba:

V mnoha soutěžích jsem míval dobré výsledky jako černý, až 100%. Několik velmistrů hraje lépe černými. Obecný názor je, že tito hráči jsou temperamentem vhodní pro obranu, k pasivnímu přístupu k šachovému boji a k reaktivním odpovědím. Ve své knize Black is OK! . (černý stojí dobře), Adorjan toto vyvrací partiemi z jeho praxe. Nenajdete žádnou která začíná 1.e4 e5  1 d4 d5.

Skutečné vysvětlení leží v dynamické povaze jeho repertoáru zahájení. Pomocí nevyváženého postavení nebo asymetrické struktury zvyšuje příležitosti k protihře. Dokonce symetrické varianty některých zahájení konfrontují Bílého s kritickými momenty v ranném stádiu a ten nemůže pokročit bez ústupků černému. IM Klueger, který trénoval mnoho současných maďarských talentů, říkával žákům, 1 e4 e5 a černý stojí trochu lépe!"

Pochopení a důvěra v dynamické struktury, v jejich skryté a podlamující možnosti, nabízí klíč k úspěchu pro černého. Na druhou stranu termín Obrana je nesprávně spojen s některými zahájeními, sugeruje hráči na straně černého aby se cítil ohrožen. Když jsem hrával Scheveningenský systém černými, moji kamarádi v týmu říkali "Zase hraješ Sicilský útok!". 

Některá mírumilovná zahájení zasluhují přízvisko obrana, ale Gruenfeld, Benoni a Sicilská jsou celkem agresivní navzdory jejich obrannému vzhledu. Hodně inkoustu bylo použito na to, aby se popsala výhoda prvního tahu bílého, tempo navíc, teoretická výhoda ze zahájení atd. Čas spravedlnosti přišel pro černého, protože má také své trumfy, jako v dětské hře:  "řekni číslo"  "16" "OK, 17, vyhrávám"

Jako v matematické teorii her, šachy jsou hra s úplnou informací, a informace černého je vždy větší - o jeden půltah (bílého)!

Šachy jsou v podstatě hra vzorců. Když váš soupeř zná vzorce které chcete dosáhnout, bude se pokoušet bojovat klasickými nebo homeopatickými léky proti nim. Bruslete mezi vzory a učiníte medicinu neúčinnou. Zajistěte aby všechny  vaše tahy skutečně zlepšovaly váš dynamický potenciál, a abyste nebyli nuceni do ústupové série bez získání vhodné kompenzace. Sicilský Scheveningen je druh zahájení, který ilustruje dynamické principy. Sledování těchto principů umožní snadněji najít vhodné tahy. V dalším příkladu jsem dal širokou analýzu zahájení, protože varianty se staly od té doby velmi módní. Článek o tomto zahájení od Ermenkova byl publikován v New In Chess. Je hlavně založen na mých ideách a partiích, ale postrádá některé jemné myšlenky. Tyto musí být odhaleny samotným autorem.

Tato partie samotná má daleko k dokonalosti. Spíše jsem ji vybral jako příklad tohoto zahájení protože byla docela efektní a dostala cenu za krásu.

 

Následující partie  kterou jsem hrál v posledním kole na Britském šampionátu 1990, byla odměněna cenou za krásu. Ačkoli jsem byl rád, myslím že hra byla publikem oceněna příliš vysoko.

Nevidím závěr partie jako výsledek příležitosti na mé straně. Mohu nabídnout tyto alternativy:

1. překvapil jsem soupeře v zahájení

2. Bílý soustředil svůj potenciál pouze na jeden cíl, a když cíl zmizel, jeho síly zůstaly nekoordinovány.

3. Bílý si myslel, že má vyhráno (nebo že stojí lépe) po většinu partie, tudíž nebyl připraven na radikální remizové opatření.

4. Hrál jsem černými!

Téma léček v zahájení je mezi ambiciózními šachisty velmi oblíbené. Snahu rozhodnout partii co nejdříve má snad každý začínající šachista. Mezi velmi časté primitivní léčky na turnajích začátečníků patří 1. e4 e5 2.Dh5 g6 3.Dxe5+ a zisk věže. 

   Když jsem zahájil svůj šachový restart po odchodu do důchodu po 25-leté přestávce v šachu a začal hrát soutěžní partie s hodinami, překvapilo mě několik věcí.  Především jsem nečekal (spíše zapomněl), jak vyčerpávající partie s kontrolou času 2x 90 minut + 2x30 minut s bonusem 30 s na každý tah  může být a jak velký vliv má únava z předchozího boje na výskyt chyb. Přehrával jsem si partie velmistrů a v nich většinou hráč (velmistr) po ztrátě figury nebo 2 pěšců partii vzdával. Nedošlo mi tenkrát, že na mojí úrovni hry je taková zdvořilost k soupeři zcela nemístná. 

Například jedna z mých prvních partií měla průběh, který byl stejný jako následující partie, ve které hráč černými s ratingem 2318 také vzdal partii po 6 tazích:

První 4 tahy té mé partie jsem odehrál rychle, tah 4...Se7 jsem zahrál proto, abych se vyhnul naučené teorii bílého po častějším Sc5, kde jsem měl (jako v každém zahájení) velké teoretické mezery. Tah 5.c3 mě trochu překvapil a rozmýšlel jsem, jestli mám pěšce vrátit tahem d4-d3, nebo vzít na c3 a hrát s pěšcem více. Rozhodl jsem se pro vzetí dxc3. Soupeř rychle odpověděl Dd5 a já s hrůzou zjistil, že dostanu mat, nebo po jediném pokrytí pole f7 tahem Jh6 ztratím figuru Sc1xh6. Po chvíli civění na šachovnici jsem partii vzdal. Příčinou prohry byl šok, panika, neznalost, nezkušenost, ztráta objektivity - říká se tomu taky "smrt z vyděšení". 

Později jsem z databáze zjistil, že tato varianta se hrála v historii nejméně 222x, a z toho ve 28 partiích černý po 6-tém tahu bílého Dd5 partii ihned vzdal. Přitom, jak je vidět v poznámkách k partii, tah 6. Dd5 snad ani není objektivně nejlepší tah a bílý musí získanou figuru záhy vrátit a partie není zdaleka jasná takže rezignace není vůbec na místě. Dokonce v některých partiích, kde bílý zachraňoval střelce tahem Sh6-c1 vyhrál černý. 

Když jsem to zjistil, řekl jsem si, že taková situace, kdy jsem se rychle ztrapnil a ani si nezahrál, by se mi už neměla stávat a začal jsem sbírat podobné partie - léčky. 

Moje definice léčky v šachu: Vytvoření pozice, ve které má soupeř více hratelných možností a ty na první pohled nejlákavější jsou falešné a vedou k podstatnému zhoršení pozice nebo k prohře, naproti tomu správné pokračování je skryté.

Vyhnout se léčce je pro nezkušeného hráče obtížné a zde pomůže většinou předchozí znalost. 

   Tah 5.c3 je v této partii léčka, kalkulující na chamtivost černého po pěšci a neznalost možností po Dd5. Stejně tak se dá považovat i ta 5...dxc3 za druh léčky spekulující na "drtivý tah" Dd5 a neznalost pokračování po zisku figury na h6. Zkušený hráč, který si nebude jistý znalostí této varianty, zahraje 5...d4-d3,  odmítne pěšce a nechá stát bílého pěšce na c3, který překáží bílému jezdci. Někdo si možná řekne, že v době dokonalých šachových motorů, pro které není problém sebesložitější šachová pozice, je sbírka historických partií plných chyb zbytečná. Jenže myšlení a paměť člověka se od šachového programu liší zcela zásadně. Počítač chladně propočítá varianty a  nebezpečně vypadajícím útokům se vysměje. Člověk se svou děravou pamětí, unaveným mozkem, strachem z výsledku a z útoku vyprodukuje neskutečné množství chyb. Mistři 19-tého století nebyli žádní hlupáci (Morphy, Anderssen, Chigorin, Steinitz, Zuckertort a další ) ale z pohledu dnešních počítačů dělali někdy velké chyby. Dnešní mistři mají možnost se z jejich chyb poučit.

_____________________________________________________________________________

Zahájení v šachové partii má obecně za cíl mobilizovat figury a začátečníci se učí 3 základní principy zahájení: Boj o prostor v centru - většinou obsazením centra pěšci, nebo působením figur,  vývin (aktivizace) figur a ukrytí krále za pěšcový kryt nejčastěji pomocí rošády. 

Teorie zahájení se od počátku existence hry stále vyvíjela a mnohé staré zásady a osvědčené recepty byly vyvráceny. Tento článek nemá za cíl vykládat teorii zahájení, ale ukázat některé zajímavé krátké partie z historie s ostrými a kombinačními pozicemi a taktickými léčkami. Výšeuvedené principy však v zásadě platí, i když někdy ne tak přímočaře. Hlavní úlohu v celé šachové partii hraje aktivita figur a z ní plynoucí taktické motivy a kombinace, které se občas i nahodile objevují. Drtivá většina partií se pak rozhodne přehlédnutím nějakého taktického obratu, nebo nedopočítáním variant a v zahájení, kde je ve hře nejvíce figur a pěšců, se stává také zákonitě nejvíce chyb. Boj v šachové partii se neodehrává vždy akademicky a objektivně správnou hrou, ale spíše se zaměřením na psychiku soupeře vymýšlením problémů, kde by mohl udělat chybu buď z neznalosti, nepozornosti, nebo povrchním hodnocením situace. Momenty překvapení, které vůbec neúčinkují na počítač, jehož algoritmus pracuje vždy stejně, však skvěle fungují na člověka.

Všiml jsem si při přehrávání mnoha partií z nižších soutěží (s přiblížným ratingem 1700-2100), že hráč, který nakonec vyhrál se předtím často dostal do horší, ale komplikované pozice. Partie s logickým průběhem bez chyb zase často skončily remízou, bez většího nápadu. Využívání momentů překvapení z přípravy a boje v komplikovaných pozicích do poslední šance je poslední dobou trend turnajové hry na nejvyšší velmistrovské úrovni.

Léčky v zahájení jsem v dalším textu seřadil podle systému Encyclopaedia of Chess Openings (ECO) a vybral nejčastější léčky z většiny populárních zahájení. Nejvíce jich je v sicilské obraně a to vysvětluje proč je toto zahájení nejčastěji černými používáno proti 1.e4. V sicilské obraně má černý nejvíce šancí bílého zmást a vyhrát, ale zároveň v ní černý proti dobře připravenému soupeři nejvíce riskuje prohru. Druhé zahájení se spoustou léček je Francouzská obrana, dále Španělská hra a skandinávská a Aljechinova obrana. Překvapivě mnoho léček obsahuje zahájení obecně považované za klidné a vyrovnané, Ruská (Petroff) hra.

 Myslím, že tato sbírka bude pro začátečníky i amatérské hráče užitečná, protože k základnímu šachovému vzdělání by měla patřit znalost léček alespoň v těch zahájeních, které patří do repertoáru zahájení hráče. Tyto sebrané partie také obsahují velký počet rozmanitých taktických obratů, které se často vyskytují ve fázi zahájení. a mohou tak sloužit začínajícím hráčům k výuce taktiky. Často se opakují typické útoky na slabý bod f7 (nebo f2), oběti střelce na h7 a rozbití rošády černého, časné oběti pěšců za rychlý vývin (gambity). V mnoha zahájeních jsou pozice, kde je spousta lákavých možností a pouze málo (někdy jediná) jich je správných. Bez znalosti konkrétních léček je opravdu obtížné se u partie s omezeným časem v pozici orientovat a vyhnout se všem nástrahám. 

Prozatím jsem do tohoto výběru nezařadil nepravidelná zahájení. Ty budu doplňovat postupně. Jako zdroj jsem použil šachovou literaturu, šachová videa z youtube, články a diskuze na chess.com a nedávno objevenou skvělou stránku s tisíci léčkami chesstraps.net a některé léčky z této sbírky jsem někde doplnil o hlavní a některé kritické varianty s anotacemi tahů pro lepší pochopení a poučení z chyb.

___________________________________________________________________________________

Nápověda k ovládání pokročilejších funkcí přehrávače partií se zobrazí kliknutím na políčko g8

___________________________________________________________________________________

Budapešťský gambit, Benko gambit, Holandská,

Polozavřené hry:  Skandinávská, Aljechinova, Pirc, Caro-Kann, Sicilská obrana, Francouzská)

Otevřené hry: Norský gambit, Královský gambit, Philidorova, Ruská, Ponziani, Skotská, Italská, Evansův gambit, Dva jezdci v obraně, Ruy Lopez)

 

Budapeštský gambit

Benko gambit a Holandská obrana

Skandinávská obrana

Aljechinova obrana

Pircova obrana

Caro-Kann

Sicilská obrana

Francouzská obrana (French defence)

Severní (Norský) gambit

Střelcova hra a Vídeňská

Královský gambit a Philidorova obrana

Ruská hra (Petroff)

Ponziani

 

 

Skotská hra a hra 3-4 jezdců

Italská hra a Evansův gambit

Dva jezdci v obraně

Ruy Lopez (španělská hra)