Téma léček v zahájení je mezi ambiciózními šachisty velmi oblíbené. Snahu rozhodnout partii co nejdříve má snad každý začínající šachista. Mezi velmi časté primitivní léčky na turnajích začátečníků patří 1. e4 e5 2.Dh5 g6 3.Dxe5+ a zisk věže. 

   Když jsem zahájil svůj šachový restart po odchodu do důchodu po 25-leté přestávce v šachu a začal hrát soutěžní partie s hodinami, překvapilo mě několik věcí.  Především jsem nečekal (spíše zapomněl), jak vyčerpávající partie s kontrolou času 2x 90 minut + 2x30 minut s bonusem 30 s na každý tah  může být a jak velký vliv má únava z předchozího boje na výskyt chyb. Přehrával jsem si partie velmistrů a v nich většinou hráč (velmistr) po ztrátě figury nebo 2 pěšců partii vzdával. Nedošlo mi tenkrát, že na mojí úrovni hry je taková zdvořilost k soupeři zcela nemístná. 

Například jedna z mých prvních partií měla průběh, který byl stejný jako následující partie, ve které hráč černými s ratingem 2318 také vzdal partii po 6 tazích:

První 4 tahy té mé partie jsem odehrál rychle, tah 4...Se7 jsem zahrál proto, abych se vyhnul naučené teorii bílého po častějším Sc5, kde jsem měl (jako v každém zahájení) velké teoretické mezery. Tah 5.c3 mě trochu překvapil a rozmýšlel jsem, jestli mám pěšce vrátit tahem d4-d3, nebo vzít na c3 a hrát s pěšcem více. Rozhodl jsem se pro vzetí dxc3. Soupeř rychle odpověděl Dd5 a já s hrůzou zjistil, že dostanu mat, nebo po jediném pokrytí pole f7 tahem Jh6 ztratím figuru Sc1xh6. Po chvíli civění na šachovnici jsem partii vzdal. Příčinou prohry byl šok, panika, neznalost, nezkušenost, ztráta objektivity - říká se tomu taky "smrt z vyděšení". 

Později jsem z databáze zjistil, že tato varianta se hrála v historii nejméně 222x, a z toho ve 28 partiích černý po 6-tém tahu bílého Dd5 partii ihned vzdal. Přitom, jak je vidět v poznámkách k partii, tah 6. Dd5 snad ani není objektivně nejlepší tah a bílý musí získanou figuru záhy vrátit a partie není zdaleka jasná takže rezignace není vůbec na místě. Dokonce v některých partiích, kde bílý zachraňoval střelce tahem Sh6-c1 vyhrál černý. 

Když jsem to zjistil, řekl jsem si, že taková situace, kdy jsem se rychle ztrapnil a ani si nezahrál, by se mi už neměla stávat a začal jsem sbírat podobné partie - léčky. 

Moje definice léčky v šachu: Vytvoření pozice, ve které má soupeř více hratelných možností a ty na první pohled nejlákavější jsou falešné a vedou k podstatnému zhoršení pozice nebo k prohře, naproti tomu správné pokračování je skryté.

Vyhnout se léčce je pro nezkušeného hráče obtížné a zde pomůže většinou předchozí znalost. 

   Tah 5.c3 je v této partii léčka, kalkulující na chamtivost černého po pěšci a neznalost možností po Dd5. Stejně tak se dá považovat i ta 5...dxc3 za druh léčky spekulující na "drtivý tah" Dd5 a neznalost pokračování po zisku figury na h6. Zkušený hráč, který si nebude jistý znalostí této varianty, zahraje 5...d4-d3,  odmítne pěšce a nechá stát bílého pěšce na c3, který překáží bílému jezdci. Někdo si možná řekne, že v době dokonalých šachových motorů, pro které není problém sebesložitější šachová pozice, je sbírka historických partií plných chyb zbytečná. Jenže myšlení a paměť člověka se od šachového programu liší zcela zásadně. Počítač chladně propočítá varianty a  nebezpečně vypadajícím útokům se vysměje. Člověk se svou děravou pamětí, unaveným mozkem, strachem z výsledku a z útoku vyprodukuje neskutečné množství chyb. Mistři 19-tého století nebyli žádní hlupáci (Morphy, Anderssen, Chigorin, Steinitz, Zuckertort a další ) ale z pohledu dnešních počítačů dělali někdy velké chyby. Dnešní mistři mají možnost se z jejich chyb poučit.

_____________________________________________________________________________

Zahájení v šachové partii má obecně za cíl mobilizovat figury a začátečníci se učí 3 základní principy zahájení: Boj o prostor v centru - většinou obsazením centra pěšci, nebo působením figur,  vývin (aktivizace) figur a ukrytí krále za pěšcový kryt nejčastěji pomocí rošády. 

Teorie zahájení se od počátku existence hry stále vyvíjela a mnohé staré zásady a osvědčené recepty byly vyvráceny. Tento článek nemá za cíl vykládat teorii zahájení, ale ukázat některé zajímavé krátké partie z historie s ostrými a kombinačními pozicemi a taktickými léčkami. Výšeuvedené principy však v zásadě platí, i když někdy ne tak přímočaře. Hlavní úlohu v celé šachové partii hraje aktivita figur a z ní plynoucí taktické motivy a kombinace, které se občas i nahodile objevují. Drtivá většina partií se pak rozhodne přehlédnutím nějakého taktického obratu, nebo nedopočítáním variant a v zahájení, kde je ve hře nejvíce figur a pěšců, se stává také zákonitě nejvíce chyb. Boj v šachové partii se neodehrává vždy akademicky a objektivně správnou hrou, ale spíše se zaměřením na psychiku soupeře vymýšlením problémů, kde by mohl udělat chybu buď z neznalosti, nepozornosti, nebo povrchním hodnocením situace. Momenty překvapení, které vůbec neúčinkují na počítač, jehož algoritmus pracuje vždy stejně, však skvěle fungují na člověka.

Všiml jsem si při přehrávání mnoha partií z nižších soutěží (s přiblížným ratingem 1700-2100), že hráč, který nakonec vyhrál se předtím často dostal do horší, ale komplikované pozice. Partie s logickým průběhem bez chyb zase často skončily remízou, bez většího nápadu. Využívání momentů překvapení z přípravy a boje v komplikovaných pozicích do poslední šance je poslední dobou trend turnajové hry na nejvyšší velmistrovské úrovni.

Léčky v zahájení jsem v dalším textu seřadil podle systému Encyclopaedia of Chess Openings (ECO) a vybral nejčastější léčky z většiny populárních zahájení. Nejvíce jich je v sicilské obraně a to vysvětluje proč je toto zahájení nejčastěji černými používáno proti 1.e4. V sicilské obraně má černý nejvíce šancí bílého zmást a vyhrát, ale zároveň v ní černý proti dobře připravenému soupeři nejvíce riskuje prohru. Druhé zahájení se spoustou léček je Francouzská obrana, dále Španělská hra a skandinávská a Aljechinova obrana. Překvapivě mnoho léček obsahuje zahájení obecně považované za klidné a vyrovnané, Ruská (Petroff) hra.

 Myslím, že tato sbírka bude pro začátečníky i amatérské hráče užitečná, protože k základnímu šachovému vzdělání by měla patřit znalost léček alespoň v těch zahájeních, které patří do repertoáru zahájení hráče. Tyto sebrané partie také obsahují velký počet rozmanitých taktických obratů, které se často vyskytují ve fázi zahájení. a mohou tak sloužit začínajícím hráčům k výuce taktiky. Často se opakují typické útoky na slabý bod f7 (nebo f2), oběti střelce na h7 a rozbití rošády černého, časné oběti pěšců za rychlý vývin (gambity). V mnoha zahájeních jsou pozice, kde je spousta lákavých možností a pouze málo (někdy jediná) jich je správných. Bez znalosti konkrétních léček je opravdu obtížné se u partie s omezeným časem v pozici orientovat a vyhnout se všem nástrahám. 

Prozatím jsem do tohoto výběru nezařadil nepravidelná zahájení. Ty budu doplňovat postupně. Jako zdroj jsem použil šachovou literaturu, šachová videa z youtube, články a diskuze na chess.com a nedávno objevenou skvělou stránku s tisíci léčkami chesstraps.net a některé léčky z této sbírky jsem někde doplnil o hlavní a některé kritické varianty s anotacemi tahů pro lepší pochopení a poučení z chyb.

___________________________________________________________________________________

Nápověda k ovládání pokročilejších funkcí přehrávače partií se zobrazí kliknutím na políčko g8

___________________________________________________________________________________

Budapešťský gambit, Benko gambit, Holandská,

Polozavřené hry:  Skandinávská, Aljechinova, Pirc, Caro-Kann, Sicilská obrana, Francouzská)

Otevřené hry: Norský gambit, Královský gambit, Philidorova, Ruská, Ponziani, Skotská, Italská, Evansův gambit, Dva jezdci v obraně, Ruy Lopez)

 

Budapeštský gambit

Benko gambit a Holandská obrana

Skandinávská obrana

Aljechinova obrana

Pircova obrana

Caro-Kann

Sicilská obrana

Francouzská obrana (French defence)

Severní (Norský) gambit

Střelcova hra a Vídeňská

Královský gambit a Philidorova obrana

Ruská hra (Petroff)

Ponziani

 

 

Skotská hra a hra 3-4 jezdců

Italská hra a Evansův gambit

Dva jezdci v obraně

Ruy Lopez (španělská hra)