Překlad části kapitoly o strategii z knihy M. Suby  Dynamická strategie šachu. Mistr a fanoušek diskutují o pojmech dynamického potenciálu v šachu. Doufám, že z této diskuze se tyto pojmy poněkud objasní. V české šachové literatuře existuje kniha V. Jansy: Dynamická strategie zahájení. Jeden z citátů S. Tartakower je: "Taktika je to, co se má v pozici dělat, když tam je vidět, co dělat a strategie je o tom, co dělat, když není vidět, co dělat."  Strategie je také o pozičních zvláštnostech a motivech, které napovídají jaký vytvořit plán hry, jak umístit figury, které figury vyměnit, do jaké koncovky přejít, na kterém křídle útočit nebo se bránit a tak dále. Velký učitel klasické strategie byl Siegbert Tarrasch. Vytvořil řadu zapamatovatelných pouček, které začátečníkům pomáhaly v orientaci v šachové pozici. Bohužel hraní podle takových pouček uspává fantazii a nakonec vedlo třetího mistra světa Capablancu, který byl génius ve znalosti koncovek a malých taktických kombinací, k prohlášení že šachy skončí remízovou smrtí. Jak se Capablanca mýlil ukazuje dnešní vývoj šachu. Dynamická strategie je právě pokračování šachového myšlení. 

Fan: Co je hlavní kvalitou šachového hráče?
Mistr: Obecně se má za to, že schopnost počítat varianty správně a rychle je nejdůležitější požadavek
Fan: Je to dostatečné k dosažení dobrých výsledků na šachovnici?
Mistr: Ne
Fan: Co dalšího potřebujete?
Mistr: Schopnost vést celou partii na základě vhodného plánu je také důležitá.
Fan: Proč?
Mistr: - Protože počítání variant je možné a nezbytné pouze v některých pozicích. Ve většině případů samotná taktika je "chůze v temnotě" - strategie je správný ukazatel vpřed podle vhodného plánu a specifické tahy musí zapadat do plánu.
Fan: Vím, co je taktika: tahy, kombinace, oběti, vazby maty. Já se chci učit strategii.
Mistr: - Všichni hráči používají prvky strategie, ačkoli mnozí z nich předstírají že jsou čistí taktici. Ne všechny kombinace končí matem a taktici musí být schopni ohodnotit výsledky kombinací dopředu. Jednoduché spočítání materiálu je část strategie.
Fan: Řekni mi o tom víc.
Mistr: - Nejprve musíš připustit že jisté pozice vyžadují jisté tahy, které nemohou být nalezeny samotným propočtem.
Fan: - Jistě. Jestliže by to nebyla pravda vždycky bych nalezl nejlepší tah. Co je potom plán?
Mistr: - Plán je požadovaná série tahů nebo uspořádání, které lze dosáhnout z dané pozice.
Fan: - Kolik tahů vytváří plán?
Mistr: - V pozicích s některými blokovanými pěšci nebo figurovými strukturami plán může být dlouhodobý a konzistentně následovaný. Někdy můžete mít plán celou partii. Nazýváme tyto pozice statické a plán se odvozuje ze statické strategie, což je klasika.
Fan: - To nemám rád, mám rád akci.
Mistr: - V pozicích kde většina figur a pěšců mají jistou svobodu, každý tah my mohl úplně změnit konfiguraci a požadavky, stejně jako plán.
Fan: - Ano to se mi líbí.
Mistr: - Tyto pozice jsou dynamické a jejich potřeby jsou ustanoveny dynamickou strategií. Jinými slovy sledujeme sbírku principů, abychom určili správný plán tah po tahu.
Fan: - Toto je taktika.
Mistr: - Ne, ne vždycky. Každý tah by mohl mít pouze strategické cíle. Je to strategie která bere v úvahu čas. Klasika většinou zacházela s uzavřenými a fixovanými pozicemi, její principy měly za cíl akumulaci malých výhod. Statická strategie se pokouší napodobit pomalou, ale nemilosrdnou expanzi ropné skvrny.
Fan: - Pověz mi některé principy klasiky.
Mistr: - Klasický pohled je ten, že charakter pozice a výběr plánu musí být určen pomocí:
1. Materiál
2. Pěšcová struktura
3. Figurová struktura
Pozornost musí být také věnována
4. Souhře mezi figurami a pěšci
5. Bezpečnost králů.
Steinitz pracoval s principy rovnováhy.
Nemáme přesnou představu, co statická rovnováha v šachu znamená, protože všechny termíny které popisují (rovné šance, vyrovnáno,) jsou subjektivní, ale my víme, že nemohou být výhodně převráceny náhlým útokem, který by se zpětně neodrazil na jeho iniciátorovi.
Fan: - Jak tomu rozumím, toto je volání abychom se zdrželi před impulsivními, nepodloženými útoky a taktikou.
Mistr: - Ano, skutečně. Pro útok potřebujete převahu, alespoň v jedné oblasti na šachovnici, nebo narušení rovnováhy.
Fan: - Jestli nemůže vůbec nikdo útočit, jak získáte narušení rovnováhy. To pokračuje přímo do hořkého konce.
Mistr: - Každá ze stran může zahájit útok ze své síly, ale musí počítat s protiútokem proti své slabině a pravidlem je, že „jakmile byl útok odražen, je protiútok obecně rozhodující“.
Fan: - Znám pravidla jak hrát v zahájení, o centru, vývinu a tak dále. Jsou to všechno hlediska strategie?
Mistr: - Ano. Jsou. Pochopitelně strategie se soustřeďuje hlavně na centrum. Figura v centru ovládá víc prostoru, tak zřejmá politika je umístit vlastní figury k centru a zabránit soupeři, aby to dělal.
Fan: - Ale soupeř chce dělat stejnou věc.
Mistr: - Správně. Boj o centrum začíná od prvních tahů v zahájení a pokračuje střední hrou a někdy i do koncovky.
Fan: - Co je potom řešení?
Mistr: - Steinitz si myslel že centrum musí být obsazeno a kontrolováno pěšci.
Fan: - Chápu: je lepší být mladý, zdravý, krásný a bohatý než starý, nemocný ošklivý a chudá!
Mistr: - Počínaje Nimzovitschem a Reti, začínali šachoví mistři uvažovat o tlaku figur postačujícím k ovládání centra.
Fan: - Kdy vstupuje dynamismus?
Mistr: - Dynamismus byl zvažován pouze náhodně a dokonce i tehdy považován za dočasný faktor pozice.
Fan: - Proč?
Mistr: - Některé faktory, které určují pozici - jako materiál, pěšcová struktura, trvalé slabiny, silná pole - pokračují ovlivňovat hru, to je strategický plán a taktika, po dlouhý čas. Toto je statika.
Náskok ve vývinu, aktivnější figury, koncentrace sil v jisté oblasti šachovnice - vše to může mít důležitý vliv po krátkou dobu pouze. V takových případech každé tempo je důležité.
Tyto prvky, mají vliv převážně časově, byly nazývány dynamické. Byly většinou založeny buď na náskoku ve vývinu kvůli nepřesné hře soupeře v zahájení, nebo ziskem času za cenu materiálu kvůli soupeřově přehnané chamtivosti.
Fan: - Jako šachový hráč moje city byly že dynamismus byl něco jiného, ne právě dočasná převaha, buď numerická nebo kvalitativní. Podivná kombinace někdy přijde jako blesk z čistého nebe.
Dynamismus by měl se ukázat sám jako ne pouze momentální objevení ohňostroje ale také jako skrytý nebo potenciální aktivita všech figur a pěšců.
Mistr neodpověděl a začal přemýšlet. Uvědomil si že Amatér byl méně dogmatický než on.

Potenciál a výhoda
Je jedna věc, která nemůže být vysvětlena bez pomoci potenciálu. Toto je výhoda.
Zdá se, že výhoda v šachu nepodléhá pravidlům jednoduché logiky. Dva dobré tahy nedělají nezbytně dobrou dvojici. Útočný tah který nutí ústupový tah jako odpověď nedává vždy výhodu nebo zvětšování výhody. Někdy takový polotah může dokonce zkazit výhodnou rovnováhu iniciativu nebo jiný druh výhody.
Tartakower, mistr aforismů, jednou řekl: Vlastník postouplého pěšce musí iniciativu bránit."
Jak to vysvětlíme? Existuje určitý druh obranného potenciálu svinuté pružiny, který musí být považován za faktor. Je to forma dynamického potenciálu a ukazuje to že, paradoxně, že to může někdy zlepšit pomocí ústupového tahu.

Potenciál a harmonie
Bystřejší moderní stratégové pochopili další stránku šachové pozice, harmonii. To je stupeň spolupráce a vzájemné ochrany figur.
Ačkoli harmonie je viditelnější, je úzký a intimní vztah mezi harmonií a potenciálem, zvláště v první fázi nahromadění potenciálu.
Potom co byl nahromaděn dostatečný potenciál, to může bezpečně opustit harmonii aby uspokojila potřebu expandovat.
Klasicismus považoval expanzi jako souvislý, "pomalu ale jistě" proces. Dynamický potenciál je spíše jako atomová energie.
Zadržuje svoji skrytou akumulaci dokud nedosáhne kritický bod, a stane se nezastavitelnou a exploduje. V ten okamžik strategie smete všechna pravidla.
V roce 1950 teorie zahájení se stala složitější a byla obohacena hypermoderními myšlenkami o centru, poskytovala více nevyvážených pozic.
Aktivní a ostré obrany jako Grunfeldova a Dračí se staly populární, a vliv Sovětské školy narůstal
Chigorin a Aljechin byly otcové přístupu sovětských hráčů k šachu. Sovětská škola odmítla téměř všechna strategická dogmata, a doporučovala konkrétní hodnocení každé pozice.
Pro umění šachu to byl krok dopředu ale pro vědu šachu to byl krok zpět, protože to vyžadovalo změnu ze syntetického hlediska k analytickému, jinými slovy návrat k empiricismu (názor považující zkušenost za jediný zdroj poznání).
Nicméně nemůžeme říci, že sovětští hráči nebrali v úvahu strategické faktory. Naopak, myslím že dobré strategické základy učinily velký příspěvek k jejich převaze ve světovém šachu. Tyto faktory byly právě málo odlišné a málo hlubší než klasicismus.
Vezměme Botvinnika, například, jeden z nejlogičtějších a metodických hráčů všech dob, jako jeden z nejlepších učitelů. Nebyl to nedostatek strategie nebo dogma v jeho hře, které zaváděl do šachu. Jeho domácí práce na zahájení a střední hře byla nová, a zvláště cíl jeho domácí práce. Tento cíl byl společný pro téměř celou špičku sovětských hráčů.
Na první pohled to vypadalo jako lákání protivníků do nových a nevyvážených pozic, terénu, kde se projevují rozdíly v síle a přípravě hry nejvíce . Sovětští hráči byli označeni jako agresivní.
Šachy jsou agresivní hra sama o sobě, protože cílem šachu je vyhrát. (Toto je skutečný cíl, nepleťte si to s dnešní posedlostí ratingovými body!) Když se ruská šachová hegemonie stala skutečností, bylo odhaleno tajemství. Strategický koncept, který se šířil sovětskými hráči byla iniciativa za každou cenu, Nic nového, můžete říci, viděli jsme Aljechina jak zacházel s iniciativou. Toto je pravda, ale Aljechin byl unikátní, a jeho současníci věřili, že jeho úspěch je založen na kombinační genialitě. Nenaučili se žádné strategické koncepty od Aljechina, ačkoli byl velmi dobrý šachový spisovatel a potenciálně skvělý učitel.
Tentokrát masové hnutí zaměřilo pozornost na strategii.

Více o iniciativě

Fan: - řekněte mi o iniciativě
Mistr: - Iniciativa je dynamický pojem.
Fan: - Můžete ho definovat?
Mistr: - Jak jsem vám řekl, jsem proti definicím.
Fan: - Dejte mi nějaký příklad
Mistr: - Strana se svobodnější volbou tahů, více možnostmi útoku a menší potřebou se bránit, a jejíž pozice je méně pravděpodobně pokažená, když jednoduše hraje přirozené tahy, je ta strana, co má iniciativu.
Fan: - Jaký je rozdíl mezi iniciativou a útokem?
Mistr: - Útok je založen na objektivní výhodě, minimálně v jednom sektoru šachovnice. Iniciativa je subjektivní výhoda. Vytváří předpoklady k zisku objektivní výhody, když soupeř udělá chybu, což se pravděpodobně stane když je pozice pod tlakem. Iniciativa je také dynamická výhoda, kdyto pomáhá získat čas, provokuje pasivní tahy pomocí aktivních tahů. Nad všechnu iniciativu je psychologická výhoda, využívající lidskou povahu a také možnosti obsažené v pozici. To je proč říkají "dává to více praktických šancí" nebo "převaha"- To, že „neexistuje dokonalá hra“, je její hlavní předpoklad.
Fan: - Souhlasil jste s mojí myšlenkou o potenciálu jako části dynamismu, že ano?
Mistr: - Ano. Mohl bych to vidět jako přinejmenším tak důležité jako čas.
Fan: - Myslíte že iniciativa je část dynamismu také?
Mistr: - Ne, Myslím že iniciativa je právě vnější hledisko dynamismu, a změna v rovnováze těchto dvou prvků může ohrozit potenciál.
Fan: - Je to proč někdy ztratíte iniciativu bez logického vysvětlení?
Mistr: - Ano. Někdy ji musíte ztratit, přesně takhle. Pokud se toho pokusíte držet, vynucením problému, tak se váš dynamický potenciál vyčerpá a nebudete schopni čelit silnému protiútoku.

Potenciál a Ekonomie

Zřejmý princip ve vykonávání plánu je ekonomie; dosažení cíle vašeho plánu s minimem ztráty času a zdrojů.
Pořadí tahů, získávání temp a výběr nejlepší cesty pro figury k dosažení cíle jsou některá hlediska ekonomie. Ve skutečnosti všechno to jsou cesty ekonomizování na potenciál a jak jsme viděli, je to důležité nevyčerpat potenciál pro malé účely, jako je iniciativa nebo část plánu, protože zaplacená cena může překročit zisk.

První výslovné svědectví o potenciálu

V předmluvě k prvnímu vydání knihy Moderní šachová strategie, Edward Lasker řekl: "Analogie mezi šachem a fyzikou mě fascinovala od začátku. Šachisté byli samozřejmě odlišeni jeden od druhého hodnotou pouze podle jejich schopnosti přispět více nebo méně bojovou silou k dosažení cíle hry; a tato bojová síla se měnila podle potenciální energie uložené v každé figuře pomocí hráče, aby se uvolnila v pravý okamžik na kinetickou energii. Bohužel nerozvinul tuto myšlenku, protože jeho kniha, ačkoli výborná, byla napsána pro začátečníky.

Byl to základ dynamismu a tvořivosti po stagnaci šachu během války, která inspirovala R. N. Coles k popsání nového přístupu k strategii v jeho knize Dynamické šachy 1956.

Krátce pokládá dynamiku za třetí velký krok v šachové teorii, po 1. klasicismu a 2. hypermodernismu.
Dynamismus nalil do šachu nový energický život. Nejprve dělá kritický přehled minulosti: Ačkoli idea dynamismu může být vystopována zpátky k Steinitzovi.... jeho statická teorie a praxe byla chápána a přizpůsobena jeho současníky, ale dynamické rysy jeho hry byly považovány za zbytečné výstřednosti stylu.
Lepší hra byla lepší dodržování dogma a lepší technika. Všechno mohlo být redukováno na jednoduchou aritmetiku jakmile vyhodnotíte:
1. spočítat materiál
2. čas jako spočítání užitečných tahů
3. Prostor jako spočítání polí a kvalitu ovládaných polí.
4. Pozici - tento termín, často používán Capablancou, byl míněn k popsání všeho dalšího, zejména pěšcovou strukturu a strukturu figur.
Slabé pole bylo to, které nebylo kontrolováno pěšci. Plán hry měl vzít do úvahy slabá a silná pole.
Izolovaný nebo opožděný pěšec byl zdrojem slabin. Pole před ním byla díra. Figury obsazující takové pole byly bezpečné nejen proti pěšcovém útoku, ale proti čelním útokům (Toto možná inspirovalo Nimzowitsche vyvinout teorii blokády).
Dva střelci nebo převaha na dámském křídle byly charakteristiky usnadňující realizaci výhody.
O Tarraschovi jako teoretikovi je autor velmi krutý.
"Tarraschův vliv na současníky byl dokonce větší než Steinitzův, ale zatímco účinek Steinitze by stimulační, efekt Tarrasche byl zeslabující. Steinitz nutil hráče myslet; Tarrasch inklinoval k úspoře přemýšlení-"
Je pravda že Tarrasch přeháněl dogmata k bodu klišé. Nicméně byl silný šachový hráč, a semena dynamismu se objevila v Tarraschově obraně, jeho hlavní nesouhlas se Steinitzovou teorií. Dával přednost svobodě a dynamismu pro figury za izolovaným centrálním pěšcem, spíše než statický tlak proti němu.
Nimzowitsch a Reti změnil šachový svět pochopením centra.
Můžeme přidat více o Nimzowitschově blokádě. Jeho blokující figura nejen brání proti potenciálnímu postupu pěšce, je tam také v bezpečném místě a akumuluje potenciál.
Mladá generace se uvědomila, že sterilita klasického stylu byla způsobena zásadní jednoduchostí. Bez takového genia techniky jako byl Capablanca, nové myšlenky hypermodernismu by se mohly stát populární mnohem dříve. Věrný ke svému přesvědčení a stylu, navzdory faktu že mohl být brilantní taktik, Capablanca sám předpovídal remízovou smrt šachu díky všeobecnému zlepšení techniky. (Díky systému Elo máme dnes důkaz o této myšlence)

R.N. Coles se domnívá že koncept dynamické revoluce byl poprvé vyslán Breyerem. Rád bych ocitoval fragment, který sugestivně popisuje potenciál:
"Breyer - namísto výběru zahájení, kde cíle byly malé, ale jasné od začátku nejen pro sebe, ale také pro soupeře - raději si vybudoval pozici plnou dynamické energie - zhoubné energie jak ji nazval Tartakower - která mohla být uvolněna na vhodný cíl a ve vhodný moment. V časné části hry, během které se energie vytvářela a akumulovala, Breyer často dělal tahy které byly v přímém konfliktu se zásadami klasického stylu, ale které byly založeny později a hodily se do jeho schema hry, když potlačená energie byla nakonec uvolněna. Jeho zvláštní tahy v zahájení jsou přesto v udržení dynamiky proti učení Tarrasche, vzdává se času a prostoru, jeho hra tak získává určitou zvláštní skrytou energii.

Dynamický potenciál jako objektivní faktor založení šachu.

Poslední objevy, sicilská revoluce 1959-1960, Struktura Ježka 1970 a rostoucí popularita anglické hry, Grunfelda a Moderního Benoni dnes, činí ohromné požadavky, aby tato skrytá energie byla brána do úvahy. Je přítomna nejen v zahájení, ale skrze celou partii. Ačkoli slova dynamický, škodlivý, skrytý, potlačovaný jsou podmanivá, rád bych použil přirozený dynamický potenciál nebo jednoduše potenciál.
Nepovažuji to za subjektivní výtvor, závislý na nějakých zvláštních tazích. Je to objektivní. Existuje to v každé pozici, a pro každou stranu. Zasluhuje si to vědecké pojmenování. Je pouze jeho stupeň, který je závislý na hře některého hráče.
Rád bych také odlišil dynamismus od potenciálu.
Zatímco dynamismus se vztahuje na přítomný stav aktivity v něčí pozici, Potenciál ukazuje možnou budoucí aktivitu. Vím, že je to mlhavější, než počítání materiálu, pěšcová struktura nebo otevřené linie, ale musíme si být toho vědomi, protože budoucnost šachové strategie na tom závisí a šachové soupeření člověk-počítač, na tom také závisí.

Potenciál a rovnováha

Můžeme nyní mít lepší pochopení rovnováhy jako dynamická rovnováha. Je poskytován potenciálem nejenom povrchní aktivitou figur, ale také jejich skrytou aktivitou, jejich kapacitou reagovat a odrazit soupeřovu iniciativu. Potenciál obou stran je někdy tak velký že může být přirovnán ke dvěma supermocnostem. Žádná se nemůže přiblížit k druhé bez rizika úplného zničení.

* * *