Z partií, které jsem zatím uvedl, byste mohli odvodit závěr, že dynamická strategie funguje jenom v dobrých a lepších pozicích, a že zvětšení v potenciálu figur má pouze cíl - útok. Každý šachový hráč rád ukazuje takové partie kde útočil a kde jak jeho analýza ukazuje, hrál bez chyb, zatímco už po prvním tahu byl soupeř odsouzen k porážce.

Rád bych ukázal dvě partie kde bílý spáchal velké chyby při přechodu ze zahájení do střední hry a jako výsledek, dostal slabé a možná prohrané pozice. Obě partie byly chválené šachovými komentátory a považovány jako reprezentativní pro můj styl. Shodou okolností dokonce moje špatné tahy byly opatřeny vykřičníkem. Rád bych odhalil abych dal dobrý příklad objektivity a sebekritiky, dvě oblasti které prospějou mnoha zklamaným šachistům.

Pasivní obrana je poslední věc o čem přemýšlet ve špatné pozici. Zlepšování dynamiky figur, dokonce za cenu ignorování klasických principů, je pouze správná cesta k úspěšné obraně. První cíl je dynamická rovnováha; slabiny, struktura, rovný materiál, jsou druhotné důležitosti

Ačkoli šachy jsou principiálně subjektivní výtvor, objektivní hodnocení pozice je vždy nutné aby se vytvořil vhodný plán.Proč se vyhnout remízovým variantám když jsou svázány s obranou a vaše pozice je horší? Ať se soupeř o to obává. 

Nicméně jak poznamenáno jinými, některé mé partie vypadají divně. Možná stejné platí pro jiné partie když je komentuji. Toto byl jeden z důvodů pro ilustraci dynamické strategie mých vlastních partií

Následující partie byla vybrána jako reprezentace mého stylu v holandské knize: 64 šachových portrétů. Jelikož autor je hlavně žurnalista a fotograf, myslím že jeho zdroj inspirace byl maďarský šachový magazin, který publikoval partii s mnoha velkorysými komentářemi. Reportér byl tak ovlivněn výsledkem že dokonce označil nejlepší tah soupeře otazníkem, zatímco korunoval  moje zoufalé a někdy vynucené úsilí v obraně mnoha vykřičníky. 

"V šachové partii vižěz je hráč který udělá předposlední chybu."  Tartakower.